Visací Zámek Revirvál



Dvaadvacátý dubnový den se vydalo torzo vrcholně zábavného seskupení Visací Zámek Revirvál na cestu do metropole Severní Potravy, čarokrásné haviřske Otravy. Na tento den totiž připadal koncert Visacího zámku (originálu) v místním klubu Bob Harley.

Již letmý pohled na mapu říká, že z Pjekné roviny, která je mým bydlištěm, do Severní Potravy je přec pěkný kus cesty. V 15:10 jsme společně s naším basmanem Radůzem nastoupili do rychlíku Brněnský Dr.A:C: a vydali se do Stověžatky, kde nás polovodič Doky naložil do vozu zn. Fjord, který nám na cestu zapůjčila Astra Zeneková. Měl bych podotknout, že jsem neopouštěl domov v optimální formě. Má levá ledvina si našla nového koníčka, sbírá šutry. Zaplavoval jsem tedy příslušný orgán plechem ze sPlzně, což mělo za následek časté vylučování. Absolvovali jsme několik zastávek na pumpách, které ocenil především polovodič Doky, využívající tyto přestávky k výměně pornofotek s podobně pauzirujícími truckery. Po zhruba hodině a půl jsme dorazili do levotočivé obydlené zatáčky mezi Prahou a Vídní, kde ve firmě Flink?to_nic!, přebývá náš kytárista Segin.

Po nezbytných pumpařských zastávkách, které jsme využivali k sebevyprázdnění a doplnění zásob, se náš vůz přiblížil k Otravě.

Do bran města jsme vjížděli právě ve chvíli, kdy jsem upotřebil sedmý plech. Zastavili jsme u hotelu Palace, kde se ubytoval Doky, aby v soukromí mohl ocenit hodnotu směněných obrázků. Hotel svojí reálněsocialistkou architekturou a vskutku delikátně nihilistickou výzdobou, našemu zpěvochovi, zcela vyhuloval.

Nyní již nezbývalo nežli přistoupit k hlavnímu bodu večera - koncertu VZO. Po příchodu do klubu jsme byli uvítáni členy skromné leč nejlepší kapely. Jejich překvapivá srdečnost pramenila především z faktu, že jako jediní jsme při vstupu do klubu nezvolali obligátní: "Baník pyčo, Baník pyčo, gay, gay, gay!!!" Po několika zdvořilostních pivech se VZO omluvili a nastoupili na prkna, jež přinášejí sněť. Na kvalitě produkce VZ nemohl nic změnit ani zvukař, sedící v předsíní toalet téměř mimo dosah zvukových vln. Lehkou nedostupnost zvukových vln vyřešil oblíbeným zvukařským tahem - volume doprava, což se do značné míry podepsalo na mém sluchovém aparátu. I přesto byl konzerv povedený. Z počátku pasivní publikum, zjistilo, že se nejedná o fotbalový match a brzy začalo zdatně křepčit. Brzy jsme se přesvědčili o tom, že Otrava je krásné město. Haviřka přebírající triko v soutěži o nej poprsí byla z šachty vskutku velmi dobře stavěná. Po skončení povedeného koncertu jsem se rozradostněn nechal natolik unést atmosférou, že jsem VZO v podstatě sám sežral několik balení pizzy.

Brzy na to se objevila Sasanka, nejen díky svým narozeninám, hlavní hvězda víkendu. Po té co Saša odvezla VZO na ubikace, naložila do auta i VZR a odvezla nás do Frýdku. Noc byla mladá 2:30, zavítali jsme do Frýdecké hospody Na Pavlači, kde jsem se dorazil kombinací Plzeň, Jamesson a špek, který ubalil ochotný barman.

Po té již stačilo přivolat nejlevnější taxi ve střední Evropě a hurá na kutě. Přístřeší nám poskytl Hotelový dům Paskov. Jednalo se o mezinárodní haviřsky hotel, kde česky kromě nás mluvila pouze recepční a pán z bezpečnostní agentury. Páteční den jsme věnovali střízlivění, návštěvě second handů, nákupům v antikvariátech, nalezení Káčuly, ztrátě, hledání a opětovnému nalezení Káčuly. Přiblížil se večer, do hotelu za ohromného rachotu dorazil Šeďa, paličky nahřívající u výfuku své svého endura, se kterým objíždí hromady čerstvě zapálených pneumatik, kdesi na úpatí Hostýna. Po několika nezbytných pivácích a večeři jsme dorazili do místního KD, kde již skotačilo na 900 tanečníků.

Po dalším prolévání v šatně se přiblížil čas vystoupení VZ, ve kterém měla naše skromná kapela vystoupit v rámci KarelOKshow. Zámci zdolali prvotní výkřiky baníkovců a už sypali do publika jednu pecku za druhou. Pak nastal kýžený okamžik a VZR byl povolán na pódium. Menší zdržení nastalo, když se hledal náš bubeníček. Během čekání, bylo nutno shodit z podia 3 samozvané bicmany. Po 10 minutách se Šeďa odkudsi vynořil ve svých motokrosařských kalhotách. Zapojili jsme se do VZO aparátu a bez jakéhokoli zkoušení a zvukovek se pustili do songovice Kapela. Ihned po prvním hrábnutí do strun jsem cítil, že cosi není v pořádku. Iwarův aparát o výkonu několika gigawattů byl pravděpodobně nastaven na absolutní výkon. Neslyšel jsem nic jiného nežli sebe a první tři takty i lehce Segina, který se posléze zcela ztratil. Marně jsem napínal sluch a hledal v decibelovém pekle náznak hry spoluhráčů. Předstoupil jsem tedy před Seginovo kombo. Nic, neslyšel jsem nic, pouze svoji kytaru bez možnosti zvuk ztlumit, neboť potenciometr na mojí Kramerce se rozloučil před kala kala dobou. Během písně došlo k absolutnímu rozkladu kapely. Místy bubeník přestával bubnovat, tázajíc se s kým a proti komu, že to hraje. Tázavé pohledy Radúze mi dali napovědět, že je cosi špatně. Snad jen Segin zachoval dekorum a svíjel se při sóle, daleko před kapelou, daleko za odposlechy, daleko za dosahem šňůry. Teprve duchapřítomný Sweet Pátek tahem za šňůru upozornil Segina, že jack valející se bezprizorně na zemi je třeba zastrčit do komba. Po přitažení nebohého kytáristy, jacka zapojil, pohříchu však do mého (Iwarova komba), když se pak Segin poprvé opřel do strun, vytryskly mi z uší krvavé slzy. Hluší nešťastní jsme v chvatu opustili pódium. Pravda slova Honnyho Hauberta: "Ještě jsem neslyšel kapelu, kde by každý hrál něco jinýho.", nezněla jako pochvala. "Kolegialní" VZ ihned spustili skladbu Kapela, aby zvýraznili trapnost našeho výkonu, zaslouženým trestem jim bylo, že sami píseň také zkurvili. Nicméně v tu chvíli bylo vše jedno. Smutek ovládl naše duše, lehkou náplastí nám fakt, že jsme opět byli daleko nejpunkovější kapelou večera. Po aplikaci sedativ značky Radegast se situace přece jen zlepšila.

Následoval přesun do oblíbené restaurace Na Pavlači. Společně s VZ a Echt! jsme obsadili první patro této občerstvovny, ve ktrém byly i kulečníkové stoly, po několika pivech jsme byli v optimální formě. Dvojice Echt! - Malík, Zatloukal měla touhu popasovat se s kýmsi. Byla vytvořena speciální Visáčská dvojice Savec + moje maličkost. Po počátečních potížích s orientací, jsme doplnili hladinu Jamessonů v krvi a od těch chvil neměl nikdo šanci. Nebohé Echty jsme vyprovodili 3:1 na zápasy. Část poraženého teamu svoji prohru nesla nelibě. Brzy se objevil nový vyzývatel z řad skupiny Echt. Po oťukávací partii, kdy Savec záměrně stopil černou, aby ukolébal soupeře, následoval hotový uragán. Obzvláště poslední partie, kdy soupeři zůstalo na stole 6 koulí, hovořila o jasné převaze teamu VZ. Pro statistiky dodám výsledek, 3:1 v prospěch našeho teamu.

Po vydařeném sportovním klání, jsme se Savcem doplnili vypocené kalorie (kafe, čokoládový dort, bageta, makový závin, pivo, Jamesson), objednali si tágo a vyrazili na ubikace. Na pokoji mě čekalo nemilé překvapení v mém pelíšku ležel Šeďa i v motokrosařských kalhotách. Vzhledem ke stavu našeho bubeníčka jsem jakékoli přemlouvání předem vzdal. Nezbylo nežli ulehnout na tvrdou zem u otevřeného balkonu, přikrýt se koženicí a doufat v brzké ráno. Naštěstí odjezd byl již za 2 hodiny, takže marné převalování mělo brzy svůj konec.

Vše se nakonec v dobré obrátilo i stávkující ledvina se zjevně zalekla jaké léčebné metody jsem připraven aplikovat a od těch chvil pobolívá už jen sporadicky.

Dr. Amstel Cerveza
VZR 4 - Kytarový rumělec
Zpátky

404 Not Found

Not Found

The requested URL /cgi-bin/wct/count_vzr/-n was not found on this server.


Apache/2.2.3 (Scientific Linux) Server at edas.visaci.cz Port 80
Edas ©2004